Přijde mi nefér, že nemůžu mít dvojí občanství, říká studentka vysoké školy

Narodila se na Slovensku, ale už osmnáct let žije v České republice. Má slovenské občanství, ale občanku ne. A to ani českou. Michaela Hollá toho ve svém volném čase zvládá opravdu hodně.

Předává své jazykové zkušenosti nabyté nejen téměř ročním pobytem v USA, sportuje a pomáhá tam, kde je to potřeba. Zároveň aktuálně řeší, jak vyřešit zapeklitou situaci s občanstvím. Nyní se chystá vzdát svého slovenského občanství, aby mohla získat to české.

Žiješ tu osmnáct let, proč sis o české občanství nezažádala dříve?

Nebylo to potřeba, teď je to pro mě výhodnější. Například chci volit.

Přihlíží se nějak k tomu, že jsi úspěšně složila českou státní maturitu, studuješ na české státní vysoké škole?

Vejška se jistě nepočítá. S maturitou nevím jak to je, ale pokud deset let žiješ a studuješ na území Česka, tak máš výhodu.

Jakou výhodu?

Nemusíš dělat jazykovou zkoušku a test z reálií. Ale to platí jen do 21 let.

Pokud bys o něj žádala později, musela bys skládat jazykovou zkoušku, i přesto, že jsi tady studovala základní i střední školu?

Táta mi říkal, ať to určitě udělám do 21, abych se pak nemusela štvát s reáliema a testem. Že ten jazyk musí být fakt v čerstvý formě a procvičován ve škole. Plus jelikož jsem byla víc než deset měsíců mimo ČR, tak tam odtud musím mít výpis z trestního rejstříku, protože samozřejmě rejstřík musím mít čistý.

Co máš místo občanského průkazu?

Mám povolení k trvalému pobytu.

Jak to vypadá?

Jako pas.

Není to nepraktické?

Je. Dost nepohodlný na nošení sebou. Respektive musím přizpůsobovat velikost peněženky. Ale to je větší nevýhoda po chlapa.

A cestovní pas máš slovenský nebo český?

Slovenský.

Když cestuješ po EU, musíš u sebe mít pas, nebo stačí povolení k trvalému pobytu? 

Pas.

Nepřijde ti to nefér? Žiješ tu v podstatě celý život…

Já zatím nežádala, takže ani ne. Ale nefér mi přijde, že nemůžu mít dvojí občanství.

Chtěla bys zachovat i to slovenské? Proč?

Chtěla. Asi z principu, že se ho nechci vzdát. A taky tady mám přítele, Denise. Ten má slovenské občanství. Nechci se tam teď stěhovat, ale člověk nikdy neví…

Cítíš se víc jako Češka, nebo jako Slovenka?

To neumím vůbec posoudit.

Setkala ses někdy s negativní reakcí na to, že jsi ze Slovenska?

Docela jo. Někdy je to spíš provokace, kterou nemyslí vážně… Třeba kamarádi. Někdy je to negativní reakce od lidí, se kterými udržuji omezený vztah, třeba kolegové v práci. Všechnu negativitu ale vždycky od Čechů, od jiné národnosti nikdy. A je pravda, že vyloženě s nenávistí a diskriminací jsem se taky nikdy nesetkala. Myslím, že je to tím, že mám oba jazyky bez přízvuku.

Myslíš si, že negativita od Čechů nějak souvisí s jejich náturou, o které se často mluví?

Jojo. A společnou minulostí.

Jak se k takovým reakcím stavíš?

Většinou to buď nevnímám, a když se to týká jazyka, tak se ptám, kolika mluví oni. Zatím se nestalo, že by se nějaká narážka vyhrotila o opravdové hádky.

Ve volném čase Michaela Hollá (vpravo) věnuje dobrovolnickým aktivitám. Jako je třeba příprava jídla pro lidi bez domova (na fotce), sbírka oblečení pro Červený kříž, posílání hraček dětem do Afghánistánu nebo dárkových poukazů do Ghany. V létě 2015 také pomáhala v Budapešti a v Praze distribuovat potraviny a vodu uprchlíkům.

Autorka: Kateřina Horová, studentka oboru Žurnalistika na Fakultě sociálních studií UK.