Momentálně učím jedno báječné vietnamské děvče - Ngoan, češtinu. Je nesmírně praktická, srdečná, moudrá a rychle se učí.... I ona sní o návratu domů... jednoho dne, až vystuduje vysokou školu... zítra jí tento článek vytisknu, abychom měly studijní materiál. Ráda s ní hovořím o praktických věcech,  nevěším jí bulíky na nos.... 

Víte, mluvíte o návratu "domů", kde jste se najednou cítila "jiná"... já toto zažívám mezi svými nejbližšími, když jsem se naučila chápat a vnímat život a souvislosti, všichni se ke mně otočili zády. Mluvit jsem s nimi nemohla, protože ve mně viděli a stále vidí někoho jiného, cizího...... Takže... nejen po návratu "domů", někdy i z domova..... 

Díky za báječnou inspiraci od vás! :)

Skláním se v hluboké úctě před všemi cizinci, kteří se naučili český (čeština je velice těžká řeč) a v naší zemi našli uplatnění, či dokonce udělali kariéru.

 Přežívat v cizině není lehké. Vím to sám ze své skutečnosti: Rakousko, SRN, Kanada...

   Mnoho cizinců u nás se nemůže řídit heslem "Všude dobře, doma nejlíp!", nýbrž spíš heslem: "Všude blbě, doma nejhůř!", neboť často přicházejí z míst této zeměkoule, kde vládnou zatraceně drsné podmínky k životu!

Přeji vám hodně zdaru a úspěchu!

Váš Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy