První kroky gastarbaiterky v Česku
Jazyk. Ten mne překvapil ještě před odjezdem. Měla jsem jet do Brna a název města, ve kterém jsou tři souhlásky za sebou, nebylo nic jednoduchého na vyslovení. Ale to byl jen začátek. Po příjezdu jsem objevila, že existují slova jako krb, krk a … dokonce i PRST! A zněly mi tak divně, a tak mě zaujaly, že jsem je začala sbírat. A tak jsem musela častěji listovat v slovníku, abych jich našla co nejvíce.
Ne že bych neměla žádné jazykové znalosti, samozřejmě, že jsem uměla česky a podle mého tehdejšího názoru, dost dobře: dobrý den - jsem se naučila dost rychle, hledat – jsem se dovtípila z webu, kde jsem hledala práci, a první slovo, které jsem se naučila po příjezdu (když ho Češi opakovali tak často) bylo ku:va.
Na různých fórech jsem se dočetla, že čeština je skoro jako ruština a že Češi rusky mluví a rádi. Ale po příjezdu jsem se nestačila divit, že moje snaha domluvit se s někým rusky nebyla vždy úspěšná. Nemluvě o tom, že slova jako rodina, úrok, život a stůl mají úplně jiný význam. O těhle ne/shodách bych mohla napsat celý článek (a možná to někdy udělám). Tak se mi třeba místo slova obchod do rozhovoru vkradl záchod a já vyprávěla, co vše se u nás prodává na záchodech. Pak jsem raději začala chodit na kurzy češtiny.
Do práce jsem musela hned, jinak bych nesplňovala účel pobytu. Hned druhý den po příjezdu jsem tedy začala makat. A také jsem hned pochopila, co to znamená být gastarbaiter. Musela jsem pracovat minimálně 12 hodin denně, se dvěma půlhodinovými pauzami na oběd a svačinu. Rychle jsem si musela zvyknout, že „Úkačka“ pracují na úkol a nikoho nezajímá, že žena nemůže tahat 25 kilogramové balíky. Smlouvu jsem mohla zahodit, byla v češtině a vše, co jsem pochopila, bylo, že dostanu 8 000 Kč a pokud si chci něco vydělat, tak musím na fušku (sice to nebylo ve smlouvě, ale k žádnému jinému zdroji, kromě spolupracovnic, jsem přístup neměla).
To nejdůležitější ale bylo to, že jsem měla pracovat na „klienta“ a že mu vlastně tak trochu patřím a bez jeho dovolení jinou práci hledat nemůžu.
Po půlroce jsem utekla do Prahy. A začalo mé velké dobrodružství. Několik týdnu jsem žila ve strachu, že se mě „moji“ klienti z Brna najdou, anebo že na mě fakt pošlou „Čečence“, jak mi hezky vysvětlili v sms-ce. Ale potom, když se situace trochu uklidnila, jsem začala pracovat na různých místech a objevovat svět skladů. A dozvěděla jsem se například – světe div se – že se víčka na jogurty dávají ručně, že ve velkém mrazáku zboží chystají živí lidé a ne stroje a že některé paštiky vůbec nemusí být v lednici, protože výdrží roky v obyčejném skladu. Smlouvu jsem sice měla lepší, ale jak jsem zjistila, měla jsem v ní uvedenou hrubou mzdu, která byla trochu jiná než to, co jsem vlastně dostala do ruky, poté co mi strhli nejen daně a pojištění, ale i různé pokuty atd. Tehdy jsem začala uvažovat, kde najit informace, nejlépe zadarmo, a je li nějaká možnost, jak se z toho systému dostat.
Jídlo. S jídlem to nebylo tak strašné. V obchodě se dá koupit všechno a připravit si to dle libosti. I porce v hospodách jsou obdivuhodně velké. Jen jsem dlouho nemohla přijít na to, proč polévky musí byt tak husté, a jaký je rozdíl mezi gulášem a gulášovou polévkou. A proč vlastně Češi nemají rádi zeleninu. Ale o tom jsem přemýšlela až později.
Hned první den mi moji spolubydlící na ubytovně doporučili, abych si uvařila jídlo na celý týden. Což jsem udělala, ale ony mi již neřekli, že si mám uvařit různá jídla, takže vás to možná překvapí a pobaví, ale první týden v Čechách jsem jedla jen rýži. Ale, díkybohu, jsem po nějaké době objevila pečená kolena, svíčkovou a mnoho dalších dobrých jídel a samozřejmě pivo, bez kterého bych ty velikánské porce nikdy nezvládla.
Tu radost mi sice trochu kazí fakt, že se tu nedají sehnat některá jídla, na která jsem byla zvyklá. Ale vznikají tady specializované obchody, říkám jim „obchody, kde se prodává nostalgie“. Je fakt dobrý si koupit třeba bonbony, na které je člověk zvyklý z dětství. Když tam ale na druhou stranu vidím v nabídce pětinásobně předraženou „naši“ sůl, chlapu, že až tolik se mi po mé vlasti nestýská.
Ina Avramioti
Ina Avramioti: pocházím z Moldavska, v Čechách žiji od roku 2006. V Kišiněvě jsem vystudovala psychologii, ale během pobytu v ČR jsem postupně vyzkoušela různé práce, které běžně dělají migranti, až jsem se dopracovala k sociální pracovnici. Moje zájmy: pilně pracuji na vlastni integraci a sbírám historky o migraci.
Autorka se účastnila workshopu o blogování, který proběhl v rámci projektu Face 2 Face.
Migrace v souvislostech
Proč je stereotypní zobrazování menšin problém?
Přemýšleli jste nad tím, jaký vliv může mít nejen obsah, ale i jazyk použitý ve zpravodajství o migrantech? Zejména ve společnosti, jako je ta česká, kde nemá běžný občan téměř žádný kontakt s migranty či uprchlíky?
Migrace v souvislostech
Praha hledáčkem cizince
Když jsem, tehdy ještě v minulém století, Prahu navštívil poprvé, byla z toho láska na první pohled.
Migrace v souvislostech
Hassan Ali Djan: Příběh dítěte, které vyrostlo příliš brzy
Hassan Ali Djan pochází z Afghánistánu. Je autorem autobiografické knihy Afghánistán. Mnichov. Já. Ve své knize popisuje svůj odchod z Afghánistánu, tíživou cestu do Evropy a začátky v nové zemi, kterou časem přijal za svůj domov.
Migrace v souvislostech
Mikuláš do každé vietnamské večerky
„A teď budou Češi říkat, že už jim bereme i jejich svátky a zvyky,” pronesl v položertu mladý vietnamský dobrovolník, který 5. prosince 2017 stál na rušné pražské ulici převlečený za čerta.
Migrace v souvislostech
Mezi Pegidou a kurzem němčiny: jak funguje integrace uprchlíků v Drážďanech?
Nejpozději od památného výroku kancléřky Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!) se pohledy odpůrců migrace, ale také aktérů a organizací zabývajících se integrací v různých zemích Evropy upírají do Německa.
Migrace v souvislostech
Svátek práce: jak čeští imigranti v USA psali dějiny
První květen je každoročně dnem, kdy si připomínáme boj dělníků za důstojné pracovní podmínky, jehož výsledkem bylo ustavení osmihodinového pracovního dne. K jeho hlavním aktérům patřili i imigranti z Česka.
Migrace v souvislostech
Před čím prchají Eritrejci?
Eritrea je hned po Sýrii zemí s největším zájmem o migraci do zemí Evropy. Důvodem není válka, přestože určité napětí z války s Etiopií v letech 1998-2000 přetrvává dodnes.
Migrace v souvislostech
Vánoční povídka o odchodu všech cizinců
Bylo nebylo.... asi tři dny před Vánoci, pozdě večer. Po náměstí v jednom malém německém městečku přešla skupinka mužů.
Migrace v souvislostech
Vánoce na Blízkém Východě
Blízký východ je kolébkou křesťanství, které se odtud postupně rozšířilo do celého světa, v současné době však křesťané v tomto regionu tvoří pouze malou menšinu rozdělenou do různých vyznání.
Migrace v souvislostech
Přijde mi nefér, že nemůžu mít dvojí občanství, říká studentka vysoké školy
Narodila se na Slovensku, ale už osmnáct let žije v České republice. Má slovenské občanství, ale občanku ne. A to ani českou. Michaela Hollá toho ve svém volném čase zvládá opravdu hodně.
Migrace v souvislostech
Ztraceno „v přenosu“. Ve Varnsdorfu proběhl workshop mediální výchovy.
„A setkala jste se někdy třeba s rasismem?“ přiletí na novinářku Fatimu Rahimi další otázka z lavic, kde sedí přes dvacet středoškoláků.
Migrace v souvislostech
Nejistá práce přes agentury brzdí zapojení do společnosti
Kdo hledá v Česku práci? V posledních letech se to mění a mezi cizinci, kteří u nás chtějí pracovat, přibývá lidí ze zemí na východě a jihovýchodě Evropské unie.
Migrace v souvislostech
Jak se dětem imigrantů daří ve škole?
Na děti migrantů a uprchlíků čekají ve školách různé překážky, kterým jejich vrstevníci z hostitelské země čelit nemusí.
Migrace v souvislostech
Kdo je terčem nenávistných projevů na českém internetu?
Od začátku roku 2015 zaznamenal český internet nárůst negativních a nenávistných projevů na sociálních sítích a dalších komunikačních platformách, jako jsou například diskuze na zpravodajských serverech.
Migrace v souvislostech
Jsou migranti přínosem?
Migranti jsou často obviňováni, že jsou těmi, kteří zabírají práci místnímu obyvatelstvu, nebo že jsou těmi, na které se utrácí příliš velká část státního rozpočtu ve formě sociálních dávek a nouzových příspěvků.
Migrace v souvislostech
Radikalismus v jakékoliv podobě je velmi nebezpečný, napsala studentka gymnázia.
"Ubytovat uprchlickou rodinu? Za mě ano." Přečtěte si další z textů, které napsali na podzim 2015 studenti středních škol zapojení do projektu Média a migrace na středních školách.
Migrace v souvislostech
Co obnáší být cizinkou v ČR. I o tom se vedla debata se studenty v Mostě.
Jak těžké je získat studijní vízum a co všechno to obnáší, být cizinkou v naší zemi. I to se mohli dozvědět student Střední školy diplomacie a veřejné správy v Mostě.
Migrace v souvislostech
Jeden křičel přes druhého. Workshop o migraci vzbudil mezi studenty vášně.
Jak se studentům ze Střední odborné školy Český Brod – Liblice líbil workshop a následná návštěva Českého rozhlasu, které pro ně uspořádal v průběhu podzimu 2015 Program migrace organizace Člověk v tísni?
Migrace v souvislostech
Syrští uprchlíci potřebují větší pomoc
Politická situace na okrajích Evropy se v posledních letech zhoršuje a spolu s ní se zhoršují i podmínky k žití v zemích přímo sousedících s Evropskou unií i těch, které sice nesousedí, ale přesto ještě nejsou příliš daleko. Válka na Ukrajině vyhnala z domovů desetitisíce obyvatel. Pokračující, a do Iráku se rozpínající válka v Sýrii už miliony. Zatímco média i politici se v poslední době aktivně věnují více Ukrajině a jednáním s Ruskem, z hlediska migrace je syrská občanská válka stále palčivějším problémem.
Migrace v souvislostech
Jak najít v Praze Mexičany...
Najít v centru Prahy mexické jídlo je jednoduché. Každá letní zahrádka nabízí ve svém menu margaritu. Najít lidi pocházející z Mexika už tak jednoduchý úkol není.
předchozí | 1 2 3 4 | další |